Celtic Park
O Celticu bych mohl mluvit i psát několik hodin v kuse. Pokusím se tedy o stručnost.
Láska k fotbalovému klubu se může zrodit různými způsoby. Někdy se zdědí po tátovi. Jindy po dědovi. Někdy se třeba omylem dostanete na stadion a ihned si to zamilujete. Na všechno ostatní je tady Football Manager.
Zhruba kolem roku 2007 jsem této počítačové simulaci byl naprosto propadlý a během jedné z mých kampaní jsem se, ani nevím jakou náhodou, ocitl jako manažer Celticu.
Vyhecované souboje s Rangers mě doslova pohltily a to až takovým způsobem, že jsem si brzo o
zelenobílém klubu z Glasgow začal vyhledávat více a více informací.
Dlouhé hodiny jsem proseděl u sledování videí zpívajících fanoušků, historických momentů a ikon klubu.
Pokud se říká, že fanoušci jsou to nejcennější, co klub má, u Celticu to platí dvojnásobně. Těch důvodů, proč jsem si zamiloval právě The Bhoys, jak zní jedna z přezdívek zeleno-bílých je však mnohem více.
If you know the history...
...jak se zpívá v jednom z chorálů. Celtic byl založen v roce 1888 jako reakce na vznik jiného fotbalového klubu, jímž byl Rangers Glasgow - klub vyznávající protestantské hodnoty, který však mezi své řady nebral nikoho jiného než právě protestanty.
Zakladatel Celticu, katolický kněz Walfrid, naopak nejen, že dovolil aby se ke klubu přidali vyznavači jakéhokoliv náboženství, rasy, nebo původu, ale již od samého počátku působení klubu se ve velké míře snažil o aktivní zapojení na charitě. Dodnes charita a pomoc lidem zůstává tou nejdůležitější hodnotou, která je v nejbližším okolí Celtic Parku vyznávaná.
Na konci 19. století se v Glasgow vyskytovalo velké množství imigrantů z Irska, trpící chudobou a hladomorem. Právě na tuto skupinu se Walfrid zaměřoval nejvíce. Proto má klub tak velkou fanouškovskou základnu také v Irsku.
V roce 1967 se Celtic stal prvním britským klubem, který dokázal zvítězit v tehdejším Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Lize Mistrů). Vyjímečnost tomuto vítězství dodával fakt, že všichni hráči tehdejšího týmu byli nejen skotové, ale narodili se ve vzdálenosti do 50 mil od Glasgow. V dnešní době něco naprosto nepředstavitelného.
Několik místních chlapců se vydalo k finálovému utkání do Lisabonu, kde porazili Inter Milán, aby se stali legendami.
Celtic Park
- Rok výstavby: 1892 (rekonstrukce 1994-98)
- Kapacita: 60 411
- Cena lístku: £35
- Prohlídka stadionu: £12.50
Největší úspěch Celticu do dnešního dne, na který jsou také fanoušci náležitě pyšní. Na počest tohoto vítězství vznikl také chorál, který během každého zápasu, spolu s rozsvícenými mobily všech fanoušků zní symbolicky přesně v 67. minutě.
Los prvního vyřazovacího kola Evropské Ligy v sezoně 2014/15 svedl Celtic s Interem znovu dohromady. Rychlost mého rozhodování se blížila reakčnímu času sprintera na startu ve finále olympijského závodu.
Po příletu do Glasgow v den zápasu, jsem jako první navštívil fanshop na letišti. Již tady bylo cítit natěšení na zápas, který měl přijít večer. Když Vám prodavačka dává dres v tašce a při tom si stihne popovídat o tom, kdo snad nastoupí v základní sestavě, připadáte si vážně jako v jiné realitě. Z letiště mířím rychle na hotel a potom už mířím ke stadionu.
Celtic Park leží na východě města a vede k němu dlouhá ulice Gallowgate, která je doslova prošpikovaná hospůdkami a bary. Dvacet minut jsem kráčel po ulici, aniž bych viděl stadion, ale chorály zněly ze všech stran. Každých pár metrů na ulici stály další a další stánky se šálami, vlajkami a dalším nezbytně nutným vybavením. Po cestě ke stadionu občas narazíte na lidi, kteří stojí u cesty s kytarou a hrají písně o Celticu, kterých je mimochodem velká řádka.
Cesta ke stadionu je v podstatě takový proces postupného naladění se na zápas, který končí tím, že ke stadionu přicházím nesmírně nahecovanej, navíc zrovna v době, kdy po příjezdové cestě, která je pro dnešní zápas vyzdobena prapory připomínající památné finále v Lisabonu, přijíždí autobus s domácími hráči. Tisíce fanoušků čekají u cesty, aby hráče přivítali - jak jinak, než zpěvem.
Před stadionem se ještě potkávám se slovenským kolegou z česko-slovenského fanklubu a pak již vcházím na stadion. Pro mě osobně neuvěřitelně emotivní chvilka. Po všech těch hodinách sledování videí na youtube, u kterých jsem se občas dojetím i rozbrečel jsem to konečně viděl a cítil na vlastní oči.
Všichni fanoušci jsou na svých místech už 30 minut před zápasem, což ještě vylepšuje atmosféru. Čas letí neuvěřitelně rychle a hráči již nastupují na trávník. Zazní znělka Evropské Ligy a potom to začne.
Nejkrásnější fotbalová hymna na světě, kterou jako první před zápasy začali zpívat fanoušci Celticu, a později tento zvyk převzal Liverpool, Dortmund a spousta dalších klubů, začne znít ochozy. Během jediné sekundy se mění barva hlediště z černé na bílou, to když naprosto každý z přítomných pozvedne svou šálu nad hlavu a začne zpívat.
Hudba zní stadionem a spolu s 60.000 fanoušky zpíváte ty slova. "Když kráčíš bouří, drž hlavu vzhůru a neboj se tmy." Najednou hudba ztichne a do ticha zní jenom jednotný zpěv. "Běž dál skrz déšt, běž dál skrz vítr." V tu chvíli se mí podlamují kolena.
Pouštěl jsem si to na videu tisíkrát, myslel jsem si, že mě to nemůže překvapit, ale když tam stojíte, ten moment na stadionu vás prostě dostane. "And You'll Nevew Walk Alone." Kouzlo místa dělá ze všech přítomných nejlepší zpěváky na světě a můžete si být sakra jistí, že těch jedenáct chlapů na hřišti ví, že je nenecháte ve štychu. Že zkrátka nikdy nepůjdou sami, ať se děje, co se děje.
Ve 12. minutě Inter vede 2:0.
Chorály domácích nezastavují a když ve 20. minutě Stuart Armstrong v prvním zápase před domácímí fanoušky dává druhý gól a vyrovnává na 2:2, mám pocit že stadion ve stejný moment spadne a odletí do vesmíru. Těsně před poločasem udělá domácí brankář Gordon snad největší hrubici ve svojí kariéře a Inter se znovu dostává do vedení. S hvizdem rozhodčího hráči odchází do šaten a domácí fanoušci skandují: "There's only one Craig Gordon."
Druhý poločas je na góly chudší a už to vypadá, že si Italové odvezou výhru, když se ve 3. nastavené minutě dostane k míči ve vápně Jon Guidetti a vyrovná na 3:3.
Dlouho jsem se odhodlával k sepsání tohoto příspěvku, protože si myslím, že se atmosféra slovy nedá ani trochu přiblížit k tomu, co se ve skutečnosti na stadionu Celticu děje. Spoustu jsem toho vynechal, částečně záměrně a částečně kvůli mému tranzu, který jsem během celého dne zažíval, a tak jsem si některých věcí ani nevšiml.
Nebudu psát, že by každý fotbalový fanoušek měl zažít atmosféru Celtic Parku. Důležitější je být tam, kde to prostě máte rádi. Ať už Vás tam přivedl táta, nebo Football Manager.