Cardiff City Stadium (Stadiwm Dinas Caerdydd)

Nejstarší fotbalová soutěž světa. Soutěž, kde i ti nejmenší trpaslíci každoročně překvapují favority s několikanásobně většími rozpočty. To vše kvůli jedinému cíli. Zahrát si finále na přeslavném Wembley.

Pohár často bývá brán pouze jako vedlejší doplňková soutěž. I u nás jsme zvyklí na to, že se v domácích pohárech točí sestava, protože je to prostě druhá kolej. Navíc a nebo možná právě proto to moc lidi nezajímá a stadiony fakt nepraskají ve švech.

No, v Anglii je to trošku jinak. Teda prrr v Anglii. Pozor na to!

Cardiff sice hraje v anglickém systému soutěží, ale jako Angličani se místní lidi ani trochu necítí. Nazvat Welšana Anličanem rozhodně není moc moudrý. I když welštinou dokáže mluvit zhruba něco kolem 20% dnešní populace, na svůj původ jsou všichni ohromně pyšní. Angličani v těchto koutech Británie nejsou vítáni příliš vlídně a hlavně ve vzájemných zápasech rugbyových nároďáků se dost jiskří.

Po výstupu na nádraží v Cardiffu si nejde nevšimnout obrovské budovy stojící opodál. Millenium Stadium je domácí stánek welšského rugby. V minulém roce se na něm ale odehrálo taky finále Ligy Mistrů. Stánek je to překrásný. Navíc stojí v blízkosti starého hradu. Kombinace hradeb a moderního stadionu v bezprostředním sousedství je hodně zajímavá.

Zastavujeme se bohužel jen na prohlídku, jelikož na zápas je nemožné se dostat. I prázdný stadion působí monumentálně. Nedokážu si představit sílu té energie, když 80 000 lidí začne zpívat welšskou hymnu, která je dle mého názoru bezkonkurenčně nejhezčí.

Posuďte sami.. (Snad odkaz funguje. Já si ho bohužel nemůžu rozkliknout, protože u té nádhery pokaždé brečím).

Ze stadionu se přesouváme na stadion. Teď už nás čeká konečně taky nějaká akce. Nově budované stadiony se v Británii staví za městem, blízko průmyslových zón a zřídka obydlených oblastí, tak aby se u nich dalo bez problémů zaparkovat.

Pohodlnější řešení, ale upřímně to trošku ztrácí kouzlo, než když je stadion přímo v srdci města a nejbližší ulice nežijí ničím jiným.

Cardiff City Stadium


  • Rok výstavby: 2009
  • Kapacita: 33 280
  • Cena lístku: £30

Přicházíme ke stadionu zrovna v době, kdy na parkovišti dvacet metrů od hlavní tribuny parkuje auta jeden hráč domácích za druhým. Před vstupem není moc lidí a tak je čas i na selfíčka s fanoušky. Poté už přijíždí autobus s hosty a je čas se vydat dovnitř.

V útrobách stadionu, kde jsou umístěny stánky s občerstvením je snad každých 5 metrů umístěná televize, kde zrovna běží taktéž pohárový zápas největšího rivala a konkurenta - Swansea. K obrovské radosti všech domácích fanoušků labutě v poslední minutě dostávají gól a v soutěži končí.

V tu chvíli ještě nikdo netuší, že stejný osud dnes čeká i Bluebirds (neplést s ODS).

Stadion se nakonec zaplnil zhruba z poloviny a fotbal taky stojí za hovno. Jediným pozitivem je slušná obsazenost sektoru pro hosty. Naštěstí tu nejsme kvůli fotbalu, takže dáme pár pivek.

Ve frontě se se stejnou četností jako já pohybují už jen další dva páni. Stojím frontu pro asi čtvrté pivko, a vůbec mě nepřekvapuje, když dva dotyčné slyším mluvit česky.

Na konci dne už Cardiff sice nehraje poháry, ale aspoň dělá ostudu po zbytek sezony v druhé nejvyšší anglické lize.

Od mého odjezdu z Walesu se však výsledky lepší a všechno vyvrcholí letošním postupem zpátky do Premier League. Náhoda? Nemyslím si.  Jsem zkrátka štístko. Kam přijedu, tam se vyhrává.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *